Přebytečný rok


Přebytečný rok. Praha; Litomyšl: Paseka, 2003. 63 s.

Pád andělů

Andělé potřebují
aby jim do zad vanul vítr
Visí na rogalech nad Středohořím
a ptají se:
Bude to trvat věčnost?

Dálkový pochod úhořů
putujících proti proudu
je projevem něžné síly země
kterou potřebuje život

Život jedlí je závislý na tom
zda se usměje bůh půdy a vzduchu
Jen my žijeme nezávisle
jak nám předurčuje ona Bytost

na energii slunce
na konfiguraci hvězd
na momentu
kdy se rovnoběžky kříží

Mlha stoupá
Je v tom morbidní krása
prosvětleného Nic
neviditelné elektrárny

Anděl se najednou
utrhne z nebe
Vidí jak se zvětšuje
kalová nádrž

a on do ní po hlavě padá

Poznává co je časnost
Postupně mu opadají
z křídel bílá pera

Je to oškubaný pták
Nemůže vzletět
a nepotřebuje vítr

Putuje krajinou
Roznáší uhelný mour
zelených světýlek
chemického ohně

Zklamán z toho
že zespodu jeví se všechno jinak

Zvláště pak poslání andělů
kteří už nejsou hodni
Blakeovy imaginace


Arktické jaro

Má rád přírodovědné filmy
takže se dívá
jak červ žere plankton
losos červa
medvěd rybu

Medvěd se rozpouští
v krátkém arktickém létě

Obalí ho plankton
chobotnice nastaví hubu
a plankton proudí dovnitř

Dobře je to v Arktidě zařízeno
dík přírodovědným filmům

Přichází zas zima
a jeho obaluje led
Kostky cinkají ve sklenici
jak zvony co taky prasknou

Ale až za dlouho

Zatímco ledy šednou
a jejich konec
každý rok ohlásí
nemelodický rachot

jak by měl dobře vědět
dík přírodovědným filmům


Nohy dlouhé jak probdělá noc

Měla jsi tenkrát
nohy vedoucí k nespavosti

Tak jsme přežili
hodinu mezi psem a vlkem
Sebevražednou hodinu
Spali jsme spolu
až do štěkotu psů
Až do kokrhání

Měla jsi tenkrát
nohy dlouhé
jak stonky krvavých růží
Byl jsem zakrvácený

Teď čekám marně na tikot hodin
v temeni hlavy
Nohy zkroucené křečí
tenké a čapí
citlivé na dotek
dlouhé jak paměť

Jako bezesná noc

Měla jsi tenkrát
opravdu nejdelší nohy


Derniéra

Inspirován chaosem chóru
rozhodl se režisér
navézt na jeviště
tuny zeminy čerstvého trávníku
čtyři něžné břízy
půl milionu sedmikrásek

průhledy předvedl
chodbičky krtků

Odchoval
pár stovek kachňat
a nechal je plavat
po umělém rybníku
na nějž občas sáhla
ptačí ruka blesku

Před zraky diváků
dal vlkům zmasakrovat
stádečko koz a ovcí
Štěkání psa
se ozývalo jen z megafonu

Na zrudlou trávu
pak něžně položil
sotva odrostlé
růžové nahé dívenky
vzrušené opiem
aby se sám objevil v roli Tygra

Maso a krev tekly
až do předních řad

Většina publika
dostala sennou rýmu

Slunce nad tím tančilo
vysíláno projektorem
Holubice konečného smíru


Vesmírný šatnář

Napřed si sundejte
hodinky a snubní prsten
Zbavíte se gravitace
Přidržujte se proboha pultu

Nyní
svlékneme sako
kalhoty a boty
Slipy už se nenosí
Nevěděl jste to?

Teď vám vyholím lebku
podpaží a přirození
Není dobré být malé dítě
a třást se pod proudem vody?

Kůži si ovšem stáhněte sám
vydloubejte oční bulvy
a proveďte sloupnutí nehtů

Za této situace
vám vydám známku
Co s ní ovšem uděláte
je vaší věcí
Dám vám jen radu
Nestyďte se za svou slabost
Menší jonáci už tím prošli
a jak se dnes mají

jako husy v Židech
Mnohem líp než já
Co bychom si tu namlouvali
Jak zelené jsou stromy v hukvaldské oboře, kde se daňci sbíhají poslouchat Bystrouščiny písně. Jak je všem potřebný den, v němž Janáček zapsal zpěv drozda i nemluvněte, aby toto ÁÁÁ zůstalo pod nebem trčet v bílé výhni oblaků, v peci, kde zraje každý muž jako strom, jenž přinesl listí, ovoce šťavnaté a šťastné a nakonec stín, bílý jako hlas kamenného světce v oboře pod ním. Jak každý si v sobě nese touhu vylézt na kopec před oknem, svou Babí hůru,
© Jirirulf.cz 2020