Nebezpečné dny


Nebezpečné dny. Konverzační sešit z let 1992–1995. Praha: Český spisovatel, 1996. 61 s.

Návod ke cvičení

Napřed hýbněte pravou
a potom levou nohou,

prohněte se v kříži vstříc slunci,
naznačte kopulační pohyb,
kopulujte s nekonečnou energií,

až vám kosti začnou chrastit
ve svěžím proudu ranního vzduchu,
zcela uvolněni nechte své kostry
otáčet se do všech světových stran.

Ať vám obratle spočítá krkavec,
ať vám tráva udrží pohromadě uvolněné klouby,

ať jste poddajní a zároveň pevní,
ať se dá hrát na vaše žebra
tak jako na vibrafon,
ať je to píseň rovná jako step.

Jenom se nesnažte došlápnout,
nanejvýš prostě protáhněte paty,
kam až to jde, tančete v kolísavém rytmu vzduchu.

Přestaňte myslet na játra, plíce a oči,
ať jste konečně volní.

Tak hýbněte napřed pravou,
potom levou rukou,
vy, noví svobodní lidé,
vy, kteří jste odsedlali dech
a vyhnali ho do hor,
tak pohněte kostrou, vy mrtví z Bosny!


Léta

Chtěl bych žít, ale žiju prázdná léta.
Takhle sfoukávat z prsu chmýří,
ale je už připraven a namaštěn.

Mluvil bych rád s mladými lidmi.
Ale připraví si mne a namastí.

Rád bych nosil kravatu s Hradčany.
Ale tu už nosíval táta
a máma ho na ní pomalu uškrtila.

Rád bych viděl barvy.
Ale od dětství jsem částečně barvoslepý.

Rád bych žil.

Je to otrava počítat mamince roky.


Lebka

Smála se tomu, co jsem říkal,
i když nic moc to nebylo.
Lechtala mě s neúnavnou silou,
její tvrdé prsty
rozlezly se mi po celém těle
a svíraly mě krutě v podbřišku.

Naléhala na mě s takovou určitostí,
až jsem cítil, jak mi praskají žebra
a prostor plicních sklepů se zmenšuje.

Potom vzduch konečně unikl.

A rozjařené holky dole
svítily do našeho okna
smrtholkou
vyrobenou z řepné bulvy.

Tak jsme počali nový věk.


Prohlídka domu

Kdyby se mne někdo zeptal,
zda je báseň švindl,
nevěděl bych, jak odpovědět.
Neboť celý život
mám jakési tušení, že právě já
vstoupil jsem neprávem
do toho domu, že jsem ukradl klíč
a teď provázím lidi tanečním sálem,
jako bych já byl majitel.

A dívám se se strachem
do benátských zrcadel,
bojím se, aby nepromluvila
ta čínská růže ve váze.

A pak utíkám honem ven,
na schodišti ztrácím klíč
a po měsíce se zas přede mnou
tyčí dům jako nepropustná zeď.

Až opět zjistím,
že je to dům z papíru,
takže lze zvenku
otevřít dveřní zástrčku.

A znovu sezvu své důvěřivé přátele.


Pénelopé

Ocitl ses za hranicí zákazů.
Je to velice obtížná cesta.
Zatímco tam se vesele šlo,
přestože mávala žlutou vlajkou
před domem, aby tě odradila,
dělala zlé obličeje
a křičela, že po tobě netouží.
Že už nechce nikoho zabít
ani zohavit, ani připravit
o mužnost, že už má zkrátka
dost všeho na všechny životy.
Ale tys šel s hlavou vztyčenou
na porážku, kterou’s chtěl dobýt.
Vracíš se mezi veselé ženichy.
A světlo v prsou, které sis pořídil,
abys dokázal, že také něco máš,

nechce se už stravovat samo sebou.

Hrozí, že zuhelnatíš a s tebou celý svatební sál.

Ona ti to před odchodem říkala.


Jsi očekáván

Čekají tě na nádraží a něco po tobě chtějí.
Tak jdeš do tamní úschovny. Ale oni vydávají
kufry, ruksaky, posady s husou
jen na žluté lístky – a ty máš modrý.

Co by potom po tobě mohli chtít
ti lidé, co tě čekají na nádraží?
Ale to se mýlíš – podívají se ti i do konečníku,
aby zjistili, zda jsi je neokradl.
Tvá posada s husou je přece jejich dědictví.

Nikdy už z té stanice neodjedeš,
zatímco oni rozjíždějí se lokálkami
i expresními vlaky, aby prohlédli
všechny úschovny na všech tratích.

Nakonec je ti na perónu zima,
cítíš se sám,
byl bys rád, kdyby se mohli vrátit.

Kdyby ti zase sáhli do konečníku
a vytáhli ty pestrobarevné lístky.

Ti lidé, na něž hodláš počkat na nádraží.
Jak zelené jsou stromy v hukvaldské oboře, kde se daňci sbíhají poslouchat Bystrouščiny písně. Jak je všem potřebný den, v němž Janáček zapsal zpěv drozda i nemluvněte, aby toto ÁÁÁ zůstalo pod nebem trčet v bílé výhni oblaků, v peci, kde zraje každý muž jako strom, jenž přinesl listí, ovoce šťavnaté a šťastné a nakonec stín, bílý jako hlas kamenného světce v oboře pod ním. Jak každý si v sobě nese touhu vylézt na kopec před oknem, svou Babí hůru,
© Jirirulf.cz 2020